Je to velmi zvláštní druh lásky, když vedle mě najednou stojí ty malé holčičky, které mě kdysi držely za ruku, skoro stejně vysoké jako já. Když začnou dělat svá vlastní rozhodnutí, navzájem se podporovat, někdy mě i docela dost vyzývat, a já si uvědomím: Už nejsem celý jejich svět, ale stále jsem jeho důležitou součástí.

A přesně takový je život se dvěma dospívajícími dcerami. Dvě silné osobnosti, dva názory, dvě srdce a zcela nový pocit rodiny.

Někdy hlasitě, někdy tiše. Často chaoticky, neustále v pohybu. Pro ni i pro mě. Protože ano, i já rostu. Jako matka. Jako žena. Jako člověk.

Bývala jsem pro své dcery hrdinkou. Byla jsem ta, která věděla všechno. Byla jsem ta, která se o všechno starala. Byla jsem ta, která se o všechno starala.

V poslední době jsem někdy jen já ten, kdo je otravný. Ale zároveň jsem to já, za kým chodí v noci, když je něco trápí. Když mají otázky, neptali by se nikoho jiného.

Ale dnes jsem také člověk, od kterého se distancují. A pak jsem člověk, ke kterému si vždycky najdou cestu zpět, někdy tiše, někdy hlasitě, ale vždycky upřímně a po svém.

Je to tanec mezi blízkostí a odstupem, mezi diskusemi, slzami, smíchem a těmi malými, vzácnými okamžiky, kdy je všechno snadné.

Každý den se učím, že už nejsou mými malými stíny. Jsou to své vlastní silné mladé ženy se sny, názory a perspektivami, které se ne vždy shodují s mými, a to je dobře.

Protože jak úžasné je doprovázet je, jak rostou? Vidět, jak se z mých dvou malých dcer stávají dvě úžasné mladé ženy. Jak zvládáme školní stres, výkyvy nálad, první otázky o lásce, první dramata a pak další večer s televizním pořadem a svačinou a dekami, kde má samozřejmě každý jiný názor.

Někdy si opravdu říkám, kdy se to dospívání odehrálo. A pak si uvědomím, že to nebyl konkrétní okamžik. Bylo to prostě takové, s trochou chaosu, spoustou emocí a láskou, která se mění, ale nikdy nezmenšuje.

Tato doba je divoká, je pro mě výzvou. Ale také mě naplňuje způsoby, které jsem si nikdy nepředstavovala.

Už nejsem jen „matka dvou malých dcer“. Jsme tři ženy,

Spojuje nás historie, důvěra a láska, která nepotřebuje roli. Potřebuje jen otevřené srdce.

A když se na ně dívám a vidím, jak jasné, jak odvážné, jak velké se stávají, vím

Nejsem jen její máma. Jsem její společnice, posluchačka, bezpečné útočiště.

A upřímně? To je ten největší dar, jaký mi život mohl dát.